Bengálská kočka, leopardí kočka (Prionairilus Bengalensis, Felis Bengalensis)

Oblíbenost Bengálské kočky (leopardí kočka), která vyniká temperamentem a pevným zdravím, neustále stoupá.

PŮVOD:
Bengálská kočka je poměrně mladé plemeno, šlechtění začalo teprve v 60. letech 20. století v USA. V roce 1963 v Kalifornii byla Asijská leopardí kočka křížena s domácí. Během 10 let dalšího křížení vznikla Bengálská kočka s leopardím zbarvením, která byla poprvé zaregistrována v roce 1983.
HMOTNOST:
Střední až velká, pružná a velmi svalnatá kočka. Váha v rozmezí 5,5 až 10 kg.
SRST:
Zbarvení bengálských koček je velmi různorodé: Černě mramorovaná a tečkovaná BEN n 22/24 (brown tabby - black marbled/spotted), Mramorovaná BEN n 22 31/32/33(marbled), Tečkovaná BEN n 22/24 33 (spotted), Ve zbarvení sepiovém a norčím BEN n 22/24 31/32 (seal sepia - barmské zbarvení, mink - tonkinské zbarvení), Sněžná BEN n 22/24 33 (snow).
CHARAKTER:
Bengálská kočka je nejen krásná, ale i velmi inteligentní. Díky svému původu u kočky divoké, vyniká temperamentem a vyznačuje se pevným zdravím a vytrvalostí.
OSTATNÍ PO

PIS:
Bengálská kočka je domestikovaná kočka, která má tělesné vlastnosti malé kočkovité šelmy žijící v džungli- Felis bengalensis, neboli leopardí kočky.
Je to kočka, která vyzařuje svůj divoký původ, ale je přátelská, přítulná, s povahou domestikované kočky.
Její charakter stanovuje perspektivitu plemene,

 

které však do této doby nebylo všemi asociacemi uznáno. Přitom oblíbenost bengálských koček se v současnosti rozvíjí, například v Anglii existují již tři kluby.
ZVLÁŠTNOSTI:
Bengálská kočka je vzácné plemeno, které se vyznačuje nádhernou hustou srstí.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, TICA

 

Pro přehlednější úpravu sekce lze obsah rozdělit do textových "bloků". Bloky lze libovolně vytvářet, mazat a jejich úpravu zahájíte dvojitým poklepáním tlačítkem myši. Textový editor se vždy spustí pouze pro vybraný blok. Jak editor pracuje naleznete ve videoukázce.

Základní tipy:

• Používejte často nové bloky.
• ENTER = nový odstavec.
• SHIFT+ENTER = nový řádek.
• Obrázek je nejprve třeba nahrát na server přes Vložit obrázek a Správce souborů.
• Obsah z Wordu vždy přenášejte přes Vložit z Wordu.
• NEpoužívejte mezerník pro zarovnávání objektů.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

Birmanská kočka, Birma (Sacred Birman)

Birmanská kočka, Birma, je nejchrakteristěčtější svými bílými a souměrnými

PŮVOD:
Birma vznikla křížením siamských a perských koček a má srst „perských“ a konečky zbarvení „siamských“. Podle pověsti byly přivezeny z Barmy od buddhistických jeptišek a objevily se v roce 1919 ve Francii, kde se vyvíjejí dodnes. Rozšiřují se i v jiných zemích.
VELIKOST:
Birma je středně velká, svalnatá kočka se silnější a mohutnější stavbou těla. Normální váha dospělé kočky je okolo 3,5kg, kocour by měl být viditelně mohutnější s váhou okolo 5kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4let.
Lebku má silnou a mohutnou, s plnými tvářemi a mírně zaobleným čelem a výraznou bradou, která nesmí ustupovat. Nos má středně dlouhý, vystouplý stejně mírně, jako klenutí čela, je černý nebo růžový. Uši má středně velké, dobře posazené, středně daleko od sebe, na koncích zakulacené. Mláďata mají uši výraznější a delší. Oči jsou spíše oválnější, než kulaté, jsou výrazně sytě modře safírové.

Končetiny má spíše kratší, pevné, s kulatými tlapkami. Ocas má rovnoměrně zbarvený, je pružný a hustě osrstěný, působí mohutným dojmem, je nesený v hrdém zatočení nahoru.
HMOTNOST:
Birma váží v rozmezí 4,5 až 8 kg.
SRST:
Birma má srst dlouhou, až polodlouhou, s jemnou strukturou a hedvábnou podsadou. Na zádech, bocích a ocase je srst nejdelší. Srst však neplstnatí a je na údržbu nenáročná. Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě, u koťat nebývá patrný. Nejcharakterističtějším znakem tohoto plemene jsou "ponožky", které jsou vždy na všech čtyřech končetinách, a které musí být zcela bílé, rovnoměrné a souměrné, musí končit ještě pod zápěstím, nesmí být příliš krátké ani příliš douhé. Polštářky na tlapkách jsou nejčastěji růžové.
Plemeno má čtyři základní zbarení: silně značené, modře značené, čokoládově značené, lila značené, červeně značené a krémově značené. Další varianty jednotlivých zbarvení jsou: želvovinová, s kresbou, želvovinová s kresbou.
HLAVA:
Lebku má silnou a mohutnou, s plnými tvářemi a mírně zaobleným čelem a výraznou bradou, která nesmí ustupovat.
NOS:
Srst krátká, prodlužuje se postupně směrem ke tvářím.
UŠI:
Zakulacené, střední velikosti.
OČI:
Jsou spíše oválné, než kulaté, výrazně sytě modře safírové.
TĚLO:
Tělo je lehce protažené, svalnaté, spíše mohutnější a pevné. Kostru má také mohutnější.
Záda a břicho rovné, silné. Nohy jsou středně dlouhé, tlapy kulaté a velké.
OCAS:
Ocas je středně dlouhý, hustě pokrytý srstí, nadlehčený stejně jako u veverky.
CHARAKTER:
Birma charakterem je přítulná a vědychtivá, vázaná na chovatele a zvláště k jeho dětem. Je velmi inteligentní, přizpůsobivá, milá a přátelská, a to i k cizím lidem. Je sice držitelkou tichého hlasu, je však dosti upovídaná a se svojí vztahovou osobou hovoří dosti často. V období říje je poněkud hlučnější, svým projevem se podobá siamským kočkám. Není útočná, může být však poněkud tvrdohlavá. Bojí se zimy a miluje spaní pod dekou. Pokojně se snáší se psy i jinými zvířaty, zcela postrádá agresivitu. Ke svému ůánovi a své rodině velice silně lne a neustále jim dává najevo svoji náklonnost. Je empatická a na nálady své rodiny velmi vnímavá.
ZVLÁŠTNOSTI:
Birma je charakteristická svými bílými, souměrnými punčoškami, které jsou jedinečně na všech čtyřech tlapkách.
PÉČE:
Birma potřebuje pravidelnou péči o srst. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA

 

Britská krátkosrstá kočka (British shorthairs cat)

Britská krátkosrstá kočka je klidná a přítulná. Vyšlechtěná ve druhé polovině 19. století křížením anglických domácích koček s perskými.

 

PLEMENO:
domácích koček
PŮVOD:
Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými. Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou krátkosrstou kočku. Později i tyto kočky dostaly název a plemenný standard jako britské krátkosrsté.
POPIS:
Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká svalnatá kočka, se širokým hrudníkem, dobře osvaleným hřbetem a plecemi, krátkými a zavalitými končetinami se silnými, kulatými tlapkami a silným, poměrně krátkým ocasem se zakulacenou špičkou. Hlavu mají kulatou a masivní, se širokou lebkou a silnou bradou, krátkým, širokým a rovným, u kořene lehce prohnutým nosem bez stopu, krátkýma, široce nasazenýma a lehce zakulacenýma ušima. Oči mají velké, kulaté, široce otevřené v barvě oranžové až měděné u stříbrných koček se dává přednost

barvě zelené. Krk mají krátký a silný. Jejich srst je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou. Jednotlivá plemena se od sebe liší především barvou srsti. Celkově musí

 

budit dojem hezké a harmonické kočky.
VADY:
Vysoko nasazené uši, slabá brada, šikmé oči, pinč, slabý ocas ukončený do špičky nebo zálomek (který vyřazuje zvířata z chovu), dlouhý ocas, bílé fleky v srsti (u jednobarevných zvířat).
HMOTNOST:
4-8 kg
SRST:
Je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou (srst musí být tzv. křupavá).
Zbarvení je různé: oranžová až měděná u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené.
Všechny známé barvy, prokvétající, mramorové, skvrnité, dvoubarevné, lebkové a jiných variant, dýmové (kouřové), činčilové. Klasickou barvou je ale modrá. Dlouhou dobu se modré zbarvení ale v USA přičítalo jedině představitelům britských krátkosrstých koček.
HLAVA:
Kulatá a masivní se silnou bradou.
NOS:
Krátký, široký bez stopu, lehce prohnutý.
UŠI:
Krátké, široce nasazené lehce zakulacené.
OČI:
Velké, kulaté, široce otevřené. Široce posazené, kulaté; barva očí připomíná různé odstíny mědi a zlata (při vyloučení stříbřitých, u kterých se zelené nebo barva lískového oříšku nepočítá jako nedostatek).
TĚLO:
Je středně velké až velké svalnaté, se širokým hrudníkem, dobře osvalené, krk mají krátký a silný.
OCAS:
Silný, krátký se zakulacenou špičkou.
NOHY:
Silné, krátké zavalité se zakulacenými tlapkami.
CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.
PÉČE:
Srst britské kočky je krátká hustá s podsadou. Tato srst není náročná na ošetřování, pouze jí občas prokartáčujeme. Uši kočce kontrolujeme každý týden a pokud je potřeba, tak opatrně vyčistíme smotkem na špejli (nejlépe trochu namočeným v dětském olejíčku). Asi týden až deset dní před výstavou se většinou kočka koupe (ne těsně před výstavou, aby se srst mohla tzv. "srovnat"). Jestliže byla kočka koupaná nedávno a srst je stále pěkná není koupání nutné. Drápky se stříhají nebo zaštipují kleštičkami. CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA